BLÍŽENEC

Vzdychla a duši vypustila
ta druhá ve Tvém plášti.
Na dvou židlích žila
bez pohrdání, zášti.

Mlč a svého si hleď!
Bez prohřešku bez obavy,
řekni si své. Naposled!

Strčím ji do skříně, otočím navždy klíč.
Stará realita od kořenů shnila,
když vykvetl první petrklíč.