BOD ZLOMU

Mám žití dar, tak jako všichni.
Mám žití dar, tak probodni mě! Vzdychni!
Mam žití dar, a přesto strádám.
Mam žití dar, a i tak dál zakopávám 

o prázdné plechovky vykradených hrobů.

Mám žití dar, jsem nevděčná.
Mám žití dar a stojím nahá, zbytečná.
Mám žití dar, a tak prázdná se někdy cítím.
Mám žití dar, plná sem svým vlastním bytím

v přeplněném smyslu pro přítomnou dobu.

Mám žití dar, jsem sobecká a myslím vlastním směrem.
Mám žití dar, když na pláži se berem.
Mám žití dar a stoupám po žebříku všedních dní.
Chci stoupat tak daleko, než odezní 

okolní svět, až na můj vlastní bod zlomu.
Já už moc moc chci... chci jít už domů.