Postranní úmysly mi podélně prořízly zápěstí.
Čím starší sem, tím víc sem na pěstí.
Krev barví bílé víno a bosé nohy
a já zas pálím mosty, zas hoří vysušené stohy.
Jsem ztracená v realitě cizích světů
a nerozumím překladu, i když přeložím si každou větu.
Jsem ve váze bez vody, jsem džbán s tvou rukou na uchu,...
Levým okem tě vidím vlevo.
Když mrknu druhým, skočíš doprava.
Oběma očima ... jsi v zákrytu
prostoru, lásce, společným cílům.
Jak plot na chvíli držíš pohromadě
plaňky prožitků nevšedních dní.
Zamrkám.
Pryč je sloupek i laťky.
Zmizel plot,
za kterým si pro mě kradl růže.
Jsem čirá, a tak mě nevidíš.
Jsem čirá, dýcháš mě, ale necítíš.
Jsem čirá, piješ mě, ale na rtech ti nezůstávám.
Buď můj, dokud hoří plamen,
přikládej polena do kamen!
Pilníkem brousim ostré hrany,
pilníkem je brousim do ztracena,
život jak tenis je zleva zprava hraný
a klec pro ptáčka pozlacená.
Pilníkem brousim dračí drápy,
pilníkem je brousim do kulata,
život všechny nás slastně trápí
a vroucně mlhavá jsou jeho blata.
Černá postava jak smrtka mlhou se plouží,
bílé pahýly těl za sebou táhne louží.
A zvuk strašný se šíří nocí,
jak brousí kosu svojí moci.
Prostorem zní cizí hlas. Tak blízký zda se.
Chvěje mým tělem a já... vzdám se.
S vírou, že láska stále někde žije,
i když je stařenka, srdce jí bije
jak zvon ulitý z bronzových metafor.
Rozsvítí v žáru citu jasným světlem semafor
a proklouzne jak myška do polí...
A pak, ze láska nebolí....
Pyšná se tyčí Eifelova věž,
má slepé oči, nic nevidí
a křičí: "oči svěš
a bezhlavě vrážej do lidí!"
I když máš volume nadoraz,
jen brouci v půdě tě slyší,
a ty zas myslíš na provaz
lněný a pevný, co se liší
každým svým uzlem, každým záhybem.
Ze spletitých uliček habrového bludiště
Mám slabost ve svalech, sem rozpolcená v půl,
před sebou tolik práce a prázdný zda se stůl.
Z dubových pryčen mohutná ohrada,
a nekonečná luka, když letim triskem...
Jet bez sedla a nebo na dlouhé třmeny,
cítit tu energii v pohybu a skákat lehce přes kameny.
Chtěla bych ... být svobodná a přece něčí,...
